Proč je důležité nedělat nic

30.04.2019

Kdy jste naposledy jeli vlakem a jen tak se dívali z okna? Jakmile máme chvilku klidu, rychle sáhneme po časopise či telefonu. V dnešní době se nicnedělání moc nenosí. Vždy máme možnost nějak se zabavit či efektivněji využít čas. Jako bychom už zapomněli jaké je to být jen sami se sebou. Ani děti při školních přestávce neběhají po chodbách a nečmárají bezmyšlenkovitě po lavici, ale hrají hry na telefonu.

Výzkumy mozku z posledních let však ukazují, že pro zdravé fungování a rozvoj osobnosti jsou chvíle, kdy "vypneme" zcela zásadní.

Když zavřeme oči, náš mozek pracuje

V mozku existuje složitá a vysoce integrovaná síť, která se aktivuje jen tehdy, když neděláme nic. Tato síť bazální mozkové aktivity spotřebovává 60-80 procent mozkové energie. Když odpočíváme po večeři, či se ukládáme ke spánku, začne tato část mozku vytvářet myšlenky o budoucnosti, třídit minulost a ukládat naučené vědomosti do trvalejších struktur.

Podle studie Mary Immodino-Yanga z roku 2012 je toto klidové nastavení mozku zásadní pro formování naší osobnosti a aktivuje se vždy, když se nesoustředíme na žádný konkrétní úkol. Stačí pouhé mrknutí či krátké zavření očí a hluboký nádech a osvěžíme tím náš mozek. Absolutním klidovým nastavením mozku je spánek. Při sledování seriálů, hraní počítačových her, či užívání sociálních sítí však mozek nevypneme.

Radši elektrický šok než šest minut v klidu

Profesor Willson z Virginské univerzity uveřejnil v roce 2014 výsledky experimentů, při kterých zkoumal reakce studentů, kteří měli 15 minut v klidu sedět a nedělat nic. Polovina z nich popsala svůj zážitek jako nepříjemný. Při opakování tohoto postupu v domácím prostředí byly negativní reakce studentů ještě častější. Třetina z nich dokonce přiznala, že podváděla a tu a tam se dívala na mobil. Vědci poté účastníky experimentu opět posadili do laboratoře, kde se měli šest minut jen oddávat vlastním myšlenkám, avšak tentokrát před ně umístili tlačítko, po jehož zmáčknutí projel jejich tělem slabý elektrický šok. Šedesát procent mladých mužů a patnáct procent žen dalo přednost elektrickému šoku před klidem. Bolest je pro nás přijatelnější volbou než klid.

Při každém pohledu do emailové schránky nebo na sms zprávy zažíváme vzrušení. Jestliže nalezneme nějakou dobrou zprávu, naše tělo vygeneruje silnou dávku dopaminu. Děje se tak na principu pozitivního podmiňování. Díky občasné odměně, se posiluje určité chování. I když odměna není jistá, přesto nás očekávání k tomuto chování pudí. Tento stav zažívá gambler u hracího automatu či pes, jehož páníček vezme do ruky vodítko. Jelikož máme telefon neustále u sebe a podívat se na něj je velmi snadné, tento vzorec chování se neustále upevňuje a je velmi obtížné ho opustit. Podle aktuálních statistik kontroluje průměrný Čech telefon během dne přibližně každých dvacet minut. Ačkoli na žádné konkrétní zprávy nečekáme, telefon přesto bezmyšlenkovitě odemkneme.

Nechat myšlenky toulat

V naší kultuře míváme špatné svědomí, když necháme naši mysl volně toulat. Při tom je tzv. denní snění podle psychologa Jerome Singera jedním z nejcennějších stavů vědomí. Mnozí spisovatelé by nic nenapsali, kdyby neměli zápisník hned vedle postele a nezaznamenávali do něj myšlenky, které je napadají těsně před usnutím. Jen když necháme naši mysl toulat, objevíme skryté vazby mezi věcmi a zažíváme momenty prozření - tzv. AHA momenty. V rámci denního snění probíhá sebeuvědomění a inkubační fáze kreativity, plánování života, uvažování o vlastních i cizích emocí. Albert Einstein prý přišel ke svým průlomovým poznatkům o relativitě těsně potom, co strávil rok v Itálii, kde se prý jen "bezcílně toulal".

Školní přestávky bez mobilů

V současné době probíhá veřejná diskuse o zákazu mobilních telefonů na školách. Ve světle výše popsaných skutečností můžeme propagátory tohoto zákazu snadněji podpořit. Po soustředěné práci potřebuje mozek, a obzvláště ten dětský, pauzu, aby naučené informace roztřídil a uložil. Školní přestávky jsou součástí výuky. Děti si během nich vylepšují sociální dovednosti, zvyšují produktivity učení i kreativitu. Neurologové se při tom shodnou, že používání mobilních telefonů ve školních pauzách tuto mozkovou regeneraci blokuje.

Mnozí odpůrci zákazu apelují na přílišný zásah do osobních svobod dětí a na možnost svobodné volby. Jak by mohly být děti schopné sami rozumně rozhodnout, kdy telefon opravdu potřebují a kdy ne, když to nedokážeme ani my dospělí? Stejně blahodárné jako toulající se myšlenky je i cvičení a pohyb. Pohyb na školním dvoře stimuluje růst nervových buněk, přispívá k lepšímu krevnímu tlaku a okysličuje mozek. Dítě s mobilem v ruce však zůstává celou přestávku nehnutě na jednom místě.

Když tu a tam neděláme nic, můžeme toho pro sebe udělat nejvíc. Stačí zavřít oči.

Kateřina Vickers

"Článek vyšel v časopise "Naše rodina" č. 20/2019"