Existuje opravdu něco jako závislost na chytrém telefonu? 

11.01.2019

Novinové titulky a facebookové příspěvky nám neustále dělají špatné svědomí. S přáteli si prý povídáme více online než naživo a telefon kontrolujeme až 180krát denně.            S digitálními médii trávíme většinu svého dne.  Jsme opravdu všichni závislí?                 Je závislost na telefonu skutečná nemoc? 

Myslím, že my všichni jsme na našem chytrém telefonu závislí stejně jako na našem autě, ústředním topení nebo husté síti rychlého občerstvení v polední pauze. Máme k dispozici alternativy, ale museli bychom déle čekat nebo investovat více námahy. Závislost je jedna z mnoha dnešních populárních laických diagnóz podobně jako deprese, hyperaktivita nebo workoholismus. Titulujeme tak naše kamarády nebo sebe, podle toho, kdo z nás to zrovna přehání víc.

Světová zdravotnická organizace, jejíž klasifikace nemocí se používá také v Česku, uznává závislost na alkoholu a psychotropních látkách. Teprve v červnu 2018 zařadila WHO nově i diagnostickou jednotku "Gamimg disorder" - "Porucha hraní digitálních her". U nás bude tato verze platná (pravděpodobně) od roku 2022. Další poruchy spojené s využíváním internetu (chytré telefony, sociální média apod.) nejsou zatím dostatečně empiricky prozkoumány natolik, aby byly do klasifikace oficiálně zahrnuty. Stejné stanovisko zaujala i Americká psychiatrická asociace. My máme kvůli naší závislosti na chytrém telefonu špatné svědomí, ale odborníci se zatím ještě ani neshodli na tom, jestli opravdu existuje.

Lékaři a psychiatři si stále nejsou jisti, jestli není nadměrné využívání internetu jen projevem jiných duševních onemocnění (např. deprese). Navíc průměrná doba, kterou denně strávíme s digitálními médii, každým rokem rapidně roste. Jestliže se "normalita" u běžné populace tak rychle mění, jestliže je pro většinu populace běžné strávit na internetu 9 hodin denně, jaké využívání digitálních médií je potom chorobné?

                                                          Photo by rawpixel on Unsplash 

Závislost na hraní digitálních her (podle DSM 5) je diagnostikována při splnění minimálně 5 z 9 kritérií v období 12 měsíců:

1)Zvýšený zájem o počítačové hry.

2)Abstinenční příznaky (nervozita, bušení srdce, poruchy spánku apod.) při zákazu počítačových her.

3)Potřeba trávit hraním her více a více času.

4)Neúspěšné pokusy kontrolovat či omezit četnost hraní.

5)Následná ztráta zájmu o jiné koníčky a jiné formy zábavy.

6)Pokračování v nadměrném hraní navzdory zjištěným problémům, které jsou s tím spojené.

7)Klamání rodičů, terapeutů a dalších osob v souvislosti s rozsahem hraní her po internetu.

8)Hraní digitálních her jako prostředek k úniku nebo k úlevě od špatné nálady.

9)Ohrožení či ztráta významného vztahu, zaměstnání, studia nebo možnosti kariérního postupu v důsledku hraní digitálních her.

Předpokládejme, že závislost na sociálních médiích nebo na mobilním telefonu obecně bude definována obdobně. Jak jste na tom Vy? Projděte si postupně všechna kritéria. Nejste závislí?

Možná závislí nejste, stejně ale kontrolujete svůj telefon častěji, než je Vám příjemné. Chtěli byste jít svým dětem příkladem a používat mobilní telefon méně? Podle nového výzkumu americké společnosti Common Sense Media se cítí být na telefonu závislý každý druhý teenager. Tento pocit je v první řadě vytvářen médii, která jako vždy zjednodušují a přehánějí. Za druhé sami často sáhneme po telefonu ani nevíme proč a jsme nervózní, když ho náhodou zapomeneme doma. Na základě toho máme pocit, že jsme závislí. To nám nahání strach a vyvolává v nás paniku. Ta je ale často kontraproduktivní. Nic totiž nepřehluší svíravý pocit v břiše lépe než oblíbený seriál a kousek čokolády. Svou domnělou závislost nakonec můžeme použít i jako výmluvu, proč se nám nedaří nic změnit, jsme přece závislí. A konec konců, závislí jsou dnes všichni.

Ten nepříjemný pocit, proti kterému se tak špatně bojuje, pravděpodobně není závislost, ale docela obyčejný zlozvyk. Je to slovo, které se už skoro vytratilo z našeho slovníku, protože nezní dostatečně dramaticky. Vaše nutkavá potřeba neustále kontrolovat displej telefonu je srovnatelná s kousáním nehtů, křupáním kloubů a dloubáním se v nose. Je to zlozvyk, ze kterého by se mohlo vyvinout něco horšího, jestli nebudete opatrní, stejně jako při křupání kloubů.

Co kdybyste se po přečtení tohoto článku šli projít. Nechte telefon doma a zkuste se zamyslet nad tím, co byste mohli začít dělat trochu jinak. Přemýšlejte nad tím, jak byste chtěli trávit drahocenné minuty svého volného času. U čeho si nejlépe odpočinete? Jaké aktivity Vás naopak rozčilují nebo stresují? Zkuste třeba odkládat po příchodu domů svůj telefon do košíčku na poličku, kde ho budete také přes noc nabíjet. Sejde z očí, sejde z mysli. Vypněte si upozornění na emaily a vyzvánění. A zaměstnejte ruce. Nedaří se Vám dát od telefonu ruce pryč? Nepropadejte panice, je to jen zlozvyk. Zkuste to znovu. 


Kateřina Vickers